Jak si udržet motivaci k běhání přes zimu

Změňme pohled: zima je příležitost!

Zimní období není o honění osobáků a primárně ani o závodění. Je to ideální čas zpomalit, dát tělu prostor a pracovat na základech. Když si odlehčíme hlavu od výkonového tlaku, běhání se rázem stane opět radostí. Kratší výběhy, klidné tempo, poslouchání vlastního dechu – i tohle je trénink. A velmi cenný. Navíc můžeme zapojit typ tréninku, na který jinak není v sezóně čas a prostor.

Když to neběží, běžme… jinam

Motivace často mizí s jednotvárností. Pokud nás nebaví běhat ve tmě nebo na rozbředlém sněhu, je naprosto v pořádku zařadit alternativní sporty. Zimní cyklistika (klidně na trenažéru), turistika v kopcích nebo svižné procházky v přírodě dokážou udržet kondici i chuť hýbat se. Velký smysl má také silový trénink v posilovně – silnější střed těla, pevnější klouby a šlachy. Ale s mírou! Chceme přeci stabilnější nohy a odolnější klouby, a nikoliv si způsobit úraz.

Malé cíle, velká motivace

Zapomeňme na velké plány. V zimě fungují malé, splnitelné cíle. Třeba vyběhnout třikrát týdně na 30 minut. Nebo si dát jeden „objevný běh“ týdně jinou trasou. Skvěle funguje i zápis tréninků – když vidíme, že něco děláme pravidelně, motivace roste sama.

Regenerace

Zima je ideální období, kdy si dopřát víc péče o tělo. Sauna, teplá koupel, masáž nebo jen obyčejné protažení u večerního seriálu. Regenerace není odměna až po sezóně, ale její důležitá součást. A určitě se svět nezboří, když se odměníme třeba kouskem čokolády, ovocného koláče, či jinou „chuťovkou“, které nikdy neodoláme.

Motivace = parťák!

Zkusme si najít parťáka na vyjížďky! Sdílení zážitků, vzájemná podpora a občas i trocha soutěživosti dokáže udržet chuť do sportování. A pokud jste na moderní technologie, zkuste aplikace jako např. Strava. To je zase takový virtuální parťák. Uvidíte svůj pokrok, můžete se zapojit do různých výzev, nebo třeba okomentovat aktivitu kamaráda a sdílet svoje výsledky.

Připomeňme si, proč se hýbeme

V zimě je dobré se občas zastavit a připomenout si, proč vůbec sportuji. Kvůli zdraví? Psychické pohodě? Pocitu svobody? Není to přeci povinnost, ale příležitost. A myslím si, že nejsem jediný, kdo občas zapomíná a není vděčný za to, jaké možnosti vlastně má.

Po zimě přijde jaro. A ten pocit, když na jaře vyběhneme s vědomím, že jsme nic „neproflákli“, stojí za to. Tak se oblékněme, vyjděme ven… a když to dnes nepůjde běžecky, zkusme to jinak. Pohyb se počítá vždy.